Páry II

Marcel Duchamp udělal přesně to, co toužil udělat nejeden školák přinucený zbožně zírat na Monu Lisu. Namaloval jí knírek.
Ne pro všechny je totiž Mona Lisa tím Jediným Obrazem v Louvru, nebo v pomyslné obrazárně mistrovských děl, kterou si každý nese v sobě. Mnoho z těch, kteří poprvé vidí její originál si řeknou „A to je vše?“.
Jak jste čekali, že bude velké dílo, které si Leonardo da Vinci vždy a všude vozil s sebou? Jako Madonna ve skalách, se svými úctyhodnými 199 cm na 122 cm namísto skromných sedmdesáti sedmi centimetrů na výšku a 53 na šířku?
Taky jsem si myslela, že je větší…


Duchampovi se ovšem zdála i tak příliš velká a tak vzal pohlednici (19,7x12,4 cm) a pár tahy štětcem udělal z Mony Lisy muže (což bylo malé smeknutí panu Freudovi a jeho teorii o Leonardově homosexualitě) a z pohlednice umělecké dílo (čímž Mona Lisu shodil z piedestalu).
Jistě se slovy“Obraz, který nešokuje, nestojí za nic“ na rtech pod další verzi své ML napíše titul LHOOQ, hříčku, která se anglicky (s patřičným francouzským přízvukem) čte Look, podívej, a když se čtou rychle francouzsky iniciály, je z toho zase „elle a chaud au cul“, tedy „mezi nohama má oheň“. A jsme zase u předchozího příspěvku.
Mimochodem: Francoužští proletáři se spojili a prokázali nebývalý umělecký cit. Pohlednice je ve vlastnictví francouzské komuistické strany, která ji zapůjčila Centre George Pompidou.