Na obraze se nesetkává jen mecenáš a jeho sluha s malířem, který sám sebe zobrazuje jako Ahasvera, věčného žida, ale i dva druhy malířství - figurální s krajinomalbou.
Sám Courbet cituje jiné dílo - lidový dřevoryt z 18. století zachycující rozhovor bludného Žida se dvěma měštěníny.
Gustave Courbet, Setkání (Bonjour, Monsieur Courbet), 1854 (Montpellier, Musée Fabre)
Gauguinovo Setkání je ironickou odpovědí na tohle plátno a zároveň nepřímým výsledkem jeho setkání s Van Goghem a pobytem u něj v Bretani (rozhodně výsledkem méně senzačním, než ucho poslané poštou). Ironicky na obraze, kde místo bohatého mecenáše potkává prostou bretonskou venkovanku, komentuje proměnu postavení umělce v devatenáctém století a sám se staví do role romantického zneuznaného génia, vymykajícího se normám buržoazní společnosti.
Dobrý den pane Gauguine (Bonjour, Monsieur Gauguin). Olej na plátně. 1889.
Gauguinovo Setkání visí v Národní galerii v Praze - asi proto jsem ho ještě neviděla
Mně Courbet-Ahasver silně připomíná jednoho učitele z vejšky. Měl podobnej plnovous i celkovej výraz.
OdpovědětVymazat